Okrádání a zákon

Domnívám se že pochopení myšlenek z roku 1850 by pomohlo dnešním voličům. Kteří stale vidí jen to co je vidět. (Příběh inspirovaný z knihy: Co je vidět a co není vidět a jiné ekonomické záhady, od autora Claude Frédéric Bastiata)  

Představme si, že se nacházíme v zemi, kde panuje svoboda obchodu, kde může každý volně nakládat se svou prací a se svým vlastnictvím. Ježí se vám vlasy? Buďte v klidu, mluvím pouze hypoteticky.
Jsme tedy stejně svobodní. Zákony se samozřejmě respektují a zákony díky své nestrannosti a spravedlivosti zajišťují svobodu. Existuje zde veřejná moc, soudci, četníci a ti zákon pouze dodržují.
Za těchto podmínek je Petr majitelem zemědělského podniku a Ondra je včelařem. Ondra pro svůj šťastný život potřebuje jídlo. Ondra si tedy přirozeně klade otázku: „Jak si obstarat potřebný jídlo, abych při tom vynaložil co nejméně práce?“ Po úvaze situace a kontaktů dojde k závěru, že nejlepší je pro něho vyrábět med. A dodávat ho do Německa, kde mu za něj dají jídlo.
Petr si ovšem jako majitel zemědělského podniku řekne: Vím, jak Ondru donutit, aby přišel do mého obchodu a koupil si moje jídlo.  
Petr si za opasek nastrčil šavli a pistol a ozbrojil své četné služebnictvo a vydá se na hranici, a tam právě ve chvíli, kdy se bude chystat Ondra uskutečnit barter, zařve: Ani hnout!  Ondra: Ale Petře já jídlo potřebuji. Petr: Mohu ti nějaké prodat. Ondra: Ale ty chceš za něj hodně. Petr: Mám k tomu své důvody. Ondra: I já mám své důvody k tomu, proč dávám přednost levnému jídlu. Petr: Dobrá, podívej, co rozhodne mezi tvými a mými důvody. Sluho zamiř!
Zkrátka Petr zabránil Ondrovy v obchodu. Němec byl poškozen, nemohl prodat svoje jídlo. Ondra byl poškozen, nemohl prodat svůj med. Dali to k soudu a zákon zajistil, že Petr odškodnil ze svého Němce i Ondru a napravil tím škodu, kterou způsobil.  
Petrovy to vnukne myšlenku. Petr si řekne: Jednal jsem dost naivně, když jsem vynaložil tolik námahy a vystavil jsem se riziku, že někoho zabiju nebo budu zabit. A to jen proto, že jsem chtěl přinutit Ondru, aby si koupil moje jídlo za mou cenu. Kdybych si tak k uskutečnění svých zájmů posloužil ZÁKONEM, soudcem a veřejnou mocí! Kdybych je tak nechal, aby na hranicích provedli tento ohavný čin, který jsem sám hodlal spáchat.
Petr poháněný svojí myšlenkou udělá vše, aby v očích vypadal pracovitý schopný a bojující za lidi. Nechá se zvolit zákonodárcem a nechá odhlasovat CLO v následující znění:
1. Každý (a hlavně můj zatracený Ondra) bude platit daň.
2. Z výnosu této daně zaplatíme muže, kteří budou v zájmu lidí hlídat hranici. Aby nikdo nekupoval jídlo z ciziny, aby lidé u nás nepřicházeli o práci. 
3. Celníci musí tento zákon vykonávat.
(jídlo je kvůli horším podmínkám dražší, je namáhavější ho vyrobit)   
Ondra si tedy musí začít platit lidi, který mu budou bránit obchodovat za levněji. Brání mu využívat dostupnější zdroje. Co se dá dělat, většina chce práci, který bude dost, pokud se dělají věci neefektivně. Že budeme muset vynaložit více práce než sousedé a díky tomu nebudeme moci dělat to co umíme lépe než sousede, zjistíme až časem.
Ondra to vnukne myšlenku: Bylo by pro mě výhodné, kdybych levně, či dokonce skoro za nic získal jídlo. Když také využijí zákonnou moc. Musím se též stát socialistou. I já se budu dožadovat práva na práci.
Ondra se také stane zákonodárcem a nechá uzákonit tento zákon.
1) Stát zajistí dostupné jídlo pro zaměstnance. Protože na jídlo má každý právo a bez jídla nejde pracovat a vytvářet bohatství.
2) Každý musí (hlavně majitelé zemědělských firem) platit daň.
3) Z daní budou placení nový úřednici, kteří budou hlídat, aby výrobci a obchodníci se nesnažili vydělávat na cizích potřebách nebo bídě. (KOTOVÁNÍ CEN)
Konečně každý může jíst dosyta a je jen omezen tím kolik zvládne sníst. Ceny jídla jsou drženy na umělých hodnotách a lidé až časem zjistí, že cena je už nechrání před nedostatkem nebo přebytkem.
Petr se zamyslel: Velmi dobrý tah, díky tobě jsem přestal vydělávat a můžu rodinný podnik zavřít, nebudu přeci dělat zadarmo. Ne! Musím to zvrátit. Zákon mě musí ochránit!
Tak Petr ještě s pomocí ostatních majitelů firem se dohodli na novém zákonu.
1) Každý musí platit daně z prodeje (DPH).
2) Ze zisku z daní, bude podporovaný průmysl (hlavně zemědělský) aby mohl růst a vytvářet větší bohatství a tím mohli růst platy zaměstnancům. (DOTACE)
3) Každý musí platit daň.
4) Ze zisku z daní, bude placeni nový úředníci, kteří budou vyhodnocovat kdo má na dotaci nárok a ti budou hlídáni nad skupinou, aby nepodváděli (a opravdu šlo nejvíce vládnoucím poslanců, tedy mě)
A tak konečně zavládla “harmonie“. Ty co krachovali, těm se pomohlo. Že staré firmy získali jistotu a ztratili motivaci poskytovat dobré služby, se projevilo až později. Že nevznikají nové lepší zas tak moc lidem nevadilo, vždy přeci můžeš dělat v těch starých. Zaleží jen kolik bude dotace.
Bylo to dobré období pro Petra i Ondru, oba si zajistili to co potřebovali nejlaciněji jak to jen šlo. Skvělá doba, kdy už není potřeba šavle a pistole. Tohle jednoduché řešení bylo velice populární a tak ho začali využívat i ostatní.
Dokonce tak moc že i piráti přestali krást po staru. Oslovili ty nejchudší a ne příliš pozorné a díky své popularitě prosadili.
1) Každý musí platit vysoké daně (hlavně bohatí), ale ti nejchudší dostanou slevu na osobu. (nerovné daně, nerovná cena za službu)
2) Zisk z daně bude financovat nesplatitelné dluhy (co máme za potopené lodě). (ODPOUŠTĚNÍ DLUHŮ)
3) zisk z daně bude financovat PODPORA PRO NEZAMĚSTNANÉ, kteří měli v životě smůlu. (a potopila se jím loď)
4) Spravedlivé posouzení individuálních situací budou zajišťovat nový úředníci.
5) Každý musí být donucen svému zaměstnanci platit MINIMÁLNÍ MZDU, za kterou bude schopen vyžít.
Konečně i lidé kteří neměli na pokrytí svých životních výdajů, protože přednostně museli platit výše zavedené daně, mohou žít také na úkor ostatních. Až časem zjistí, že minimální mzda způsobuje, že místo mizerně placené práce nedostanou žádnou práci a budou odkázány na podporu nezaměstnanosti a oddlužení, pokud budou hodní. A celé to bude neudržitelné kvůli demotivaci pracovitých. Kdo asi bude chtít dělat práci, když může ztratit vše, ale pokud uspěje dostane jen 40%. (jako v čr). 
Pak se ptám, co bude dál? Co když zjistí, že každý okrádá každého a že v tom je tak velký nepořádek, že bude jednoduší pro kradení vytvořit zemi, kde všechno je všech. Nebo si vzpomenou na to co měli zákony chránit původně?   
Socialisté uznejte, že vám nejde o svobodu, spravedlnost ani bohatství lidí. Chcete jen donutit menšinu s opačným názorem, aby s vámi souhlasili nebo aby vám platili vaše neúspěchy. A proto využíváte demokracii.     
Člověk si tedy přirozeně klade otázku: „Jak si obstarat svoje potřeby, abych při tom vynaložil co nejméně práce? Zvolí si práci, nebo si ve volbách řeknou to co chtějí (krádež). Jen hlupák by si vybral stranu která nechce dávat nic jiného než svobodu a spravedlnost. Pokud pro toho hlupáka není budoucnost jeho dětí cennější než jeho vlastní blahobyt. 
Demokracie umožnila jednoduší získání bohatství z krádeže než z práce.