Proč je stát neefektivní?

Neefektivnost státu má dvě časti, motivační a byrokratickou. Byrokracie je důležitou součástí státu, bez byrokracie by se stát rozpadl.   

Neefektivnost státu má dvě časti, motivační a byrokratickou.
Byrokracie.
Byrokracie je důležitou součástí státu, bez byrokracie by se stát rozpadl.
Zní to neuvěřitelně pro člověka naučeného věřit v etatismus. Proto musíme začít vysvětlovat od začátku.
Máme dvě možnosti jak řídit společnost nebo organizaci. Bud tržně tedy za účelem zisku, nebo autoritářsky.
Autoritářské řízení.
Když je organizace (firma, stát) řízená autoritářsky vládcem, nebo majitelem je tedy cílem plnit uspokojení majitele ne zaměstnanců této organizace a ani ne zákazníků (občanu). Protože autoritářská organizace získává vzácné zdroje (peníze, věci, atd) donucovací silo ve jménu moudřejší (zbožštělé) autority. Přestože neoplývá schopností vidět lidem do hlavy.  Organizace tedy nemá dobrý zdroj informací co zákaznicí chtějí proto tápe ve tmě a říkáme, že je neefektivní. Neefektivním myslíme v uspokojování zákazníků (občanu), ale nemůžeme popřít, že je efektivní v plnění uspokojení vládce (majitele, poslanců), alespoň krátkodobě. 
Pokud je tato organizace velká nedokáže jí majitel řídit sám kvůli nedostatku vzácných zdrojů (času). Vládce tedy musí najmout byrokratický manažery, kterým deleguje svojí moc, ale aby zabránit zneužití této moci musí je svázat striktními pravidly, tedy byrokracii. Pokud to neudělá tyto manažeři by mohli zneužít delegované moci pro sebe, nebo by nemuseli vládnou podle toho, jak chce vládce. Tyto manažeři stejně jako vládce, neví co lidé chtějí ani co chce vládce, jen se to domnívají. Čím přesněji a podrobněji budou sepsaný pravidla, jak mají pracovat v organizaci, tím přesněji budou vykonávat vůli vládce. Ale čím více těchto pravidel tím větší nemožnost manažerů reagovat na nové situace a nepředvídatelné scénáře (nový virus atd). Byrokracie tedy nutně znamená strnulost a nemožnost tvořit a zavádět nové věci (zastavení technologického pokroku). Kdo může zavádět změny je vládce, ale ten je omezený vzácnými zdroji (čas, talent, vzdělání) a vzácné zdroje ostatních členu organizace jsou nevyužity. Byrokratičtí manažeři mohou dělat jen změny co jím dovolí byrokracie, takže čím více je organizace nestabilní tím více může se zlepšovat.  To je hlavní příčina neefektivity, nebo spíše nízké efektivity.
I pokud byrokracie určí jaký mají být zaměstnáni lidé nemůže to zajistit, že zde nebude panovat patolízalství.  Byrokratický systém uděluje spoustu pravidel, ale nežene se za ziskem a tak práce může obnášet jak práci pro vládce, tak práci pro nadřízeného.
Nejúčinnější možnosti jak tyto negativa skrýt je odstranit možnost konkurovat tedy monopolizovat si sektory, kde organizace působí (zdravotnictví, soudnictví, doprava, hasiči,atd). S čeho se stávající organizace poučili a dnes velmi těžce zákazník (občan) uvidí, nebo najde svobodný tržní systém fungující čistě za účelem zisku. Pokud zákazník nevidí rozdíl jako v roce 1950 (západ, východ) a ve škole dostane vzdělání a ne znalosti a díky neefektivitě bude strádat a kvůli tomu nebude mít čas na samostudium, není možné, aby si to uvědomil a žádal změnu. Možná Bitcoin a Cardano, který díky byrokracii nedokázal (nedokáže) zastavit bude opět ukazovat rozdíly aspoň v sektoru peněz.    
Socialisté by mohli touhu neznalých občanů zvýšit efektivitu státu zneužít ke snížení byrokracie a tím nestabilizovat stát a využít to k převratu do diktatury.   
Tržní řízení za účelem zisku.
Zde jen velmi krátce protože to není tématem, a tak jen aby čtenář viděl rozdíl v možnostech.
Když je organizace (firma) řízena za účelem zisku, pak každý člen této organizace má jasný kriterium hodnocení své práce a to je zisk. Čím větší zisk tím lépe. Takže majitel firmy dělá vše proto, aby uspokojil touhy zákazníka, protože ten ho platí dobrovolně. Zákazník mu dává zisk a jemu jedno kdo je zákazník. Majitel si platí ředitele a ředitel je stejně jako majitel motivovaný vykazovat co největší zisk. Ředitel si platí manažery jednotlivých oddělení a po těch je vyžadovaný co největší zisk. Tak to jde až k uklízečce.  Není v tomto systému zapotřebí dalších rozkazu, regulací, pravidel, které by chránili jednotlivé zaměstnance. Tento systém umožňuje svobodnou volbu všem zaměstnancům a ti pak můžou využít svých schopností. Každý zaměstnanec je motivovaný si usnadnit práci tak aby mohl vygenerovat co největší zisk za co nejméně vynaložené práce.  Motivace zlepšovat efektivitu práce je tedy na obou stranách jak nadřízený tak podřízený a oba jsou motivovaní se domluvit na spravedlivém rozdělení zisku. Není potřeba se ani regulace z venku pro zajištění bezpečnosti jednotlivých zaměstnanců, protože bezpečnost je v zájmu každého zaměstnance, nikdo nechce vydělávat je pár měsíců a pak se zmrzačit. 
Pokud mistr dává přednost známému před cizím, nebo dává přednost bílému před černým, a níž by byl lepší ve své práci, kterou má dělat. Pak mistr škodí sám sobě menším ziskem z odvedené práce svých podřízených a sám riskuje vyhození za špatné výsledy (za malí nebo žádný zisk svěřeného oddělení organizace). Zároveň se mistr ani jeho podřízení nebudou navzájem škodit, protože by to mělo negativní dopad na ziskovost, kvůli nespolupráci.
Motivace
Člověk zachází se vzácnými zdroji podle toho, jaký úsilí mu dalo získat tyto zdroje.
Podle toho se chovají lidé, i když pracují pro organizaci. Platí tedy, že když člověk utrácí pro sebe a za svoje, snaží se nakoupit za co nejnižší cenu a za co nejvyšší kvalitu. Člověk utrácející pro sebe za cizí peníze (třeba darované, nebo z daní) už nezajímá tolik cena, protože je získal lehce, ale zajímá ho kvalita té věci, protože je pro něho. Člověk utrácející ze svých peněz, pro cizí lidi (který dobře nezná nebo vůbec), zajímá cena a na kvalitu nehledí. (nebo užitečnost věci pro obdarovaného) Člověk utrácející pro cizí a za cizí peníze (státní zaměstnanec) nehledí ani na cenu ani na kvaltu.
Aby tedy státní zaměstnanec utrácel za co nejlepší cenu a kvaltu musí mu autorita uměle vytvořit motivovaný pravidla jak utrácet. (byrokracii). Tomuhle se neubrání do nějaké míry i soukromé firmy, který nemají monopol na zisk, ale jakmile tito zaměstnanci neovládnou svoje touhy brát a využívat majetek organizace pro svůj prospěch a ne pro prospěch organizace. Tato organizace bude méně konkurence schopná a časem zkrachuje (nebo spíše se rozkrade). Poškozený bude hlavně majitel organizace, ale i zaměstnanci, který si nenakradli a ani nehlídali majetek svého zaměstnavatele. (co je samo udržující funkční organizaci)  
V dobře sestavený tržní organizaci, která je řízena ziskem. Jsou i zaměstnanci mezi sebou v postavení správců, který nesou zodpovědnost za majetek jako by byli spoluvlastníci. Tím pádem jsou stále ve variantě utrácení vlastních peněz (prostředků) a tak hledí na kvalitu i cenu a dlouhodobou funkčnost.
U státu je to horší tam je příjem vynucovaný, takže nehrozí zkrachování a protože občané berou za normální, že je proti nim používáno donucovací násilí, tak těžko obhájí svojí svobodnou touhu zamezit rozkrádaní státu tím, že to přestanou platit, jak přirozeně udělají zákazníci na volném trhu.
Kvůli veřejným penězům, které jsou pro úředníka jen číslo bez obětování svého času a energie jsou neefektivní utrácení a investice státních zaměstnanců.
Kvůli veřejnému majetku není motivace dlouhodobě udržovat majetek a spravovat (nerozkrádat). Co snižuje uspokojení, které může státní organizace poskytnout zákazníkům (občanům) za vložené vzácné zdroje.
Může se někomu zdát, že řešením je tedy zestátnit vše. Aby vše patřilo všem a nikdo neměl potřebu krást. To ale nic nemění a ještě situaci zhoršuje. Nemožnost obchodovat a chránit si prací získané věci, demotivuje tvořit nové věci a motivuje zlepšovat se v přesvědčování, že na vytvořené věci ostatních má právo, proto aby byla zachovaná rovnost. A tato změna nedokáže změnit lidské jednání, a tak se vlastnictví a obchod přesune jen na šedý trh, (podpultový neoficiální). Který nejde zastavit, ale je opět méně efektivní než volný trh.
Závěr:
Provozovat organizaci, která není řízená ziskem, ale autoritou je výhodné jen tam kde neočekáváme efektivní práci a modernizaci.  Může být vhodnou zbraní pro zpomalení nepřátelské společnosti a k postupné převýchově společnosti do podřízeneckého uvažování.  
Zdroj: Kniha Byrokracie od Ludwig von Mises