Ukradený vynález jménem peníze.

Bohužel ani ve 21 století lidé nevědí, proč je dobré mít peníze a k čemu slouží lidem. Shrnutí co by mohli peníze přinášet, a jak jsme o to okrádáni. 

Přínosy peněz:
1) Směna
2) Uchovatel hodnoty
3) Řízení rozdělení omezených zdrojů mezi lidi podle efektivnosti a užitečnosti pro všech lidi
4) Hodnocení důvěryhodnosti.   
5) Bonus: Jaká je cena peněz aneb tržní úroky.  
 

1) Směna
Je hlavní účel k čemu byli peníze používaný, aby se usnadnila dobrovolná výměna zboží a práce. Směna je základní možnost si dobrovolně pomáhat a získávat věci jinak než výrobou nebo kradením.
Zloději to narušují:
Tím že se pletou do každého obchodu a berou si svůj podíl. Můžete se dobrovolně rozhodnout, jestli budete něco dělat, ale ke každé věci a službě si musíte koupit ochranu a to i když se dokážete ochránit samy nebo nechcete se chránit. Tato situace se dá srovnat s tím, že zloděj je tak silný, že vás dokáže okrást kdykoliv, ale je líný a nechce se zvedat ze židle, a tak mu stačí jen desátek. (DPH)
Časem se třeba i vrátíme k zákonným vyplácením poukazů a šeků, které budou mít omezenou dobu splatnosti a omezený množství použití. Zloději tím budou udržovat demotivované sektory. Podobně jako v Číně, kde vybraným jedincům snižují možnost použití peněz, protože spadají do nižší důvěryhodnosti.
2) Uchovatel hodnoty
Ukázalo se, že je užitečné, že člověk, který potřebuje dům (nebo jinou nákladnou věc), může si spořit v penězích a nemusí skladovat svoje zboží a pak naráz směnovat. Také staří lidé brzy zjistili, že peníze je chrání před bídou ve stáří, stačilo si zodpovědně našetřit.
Bohužel ani to si lidé nedokázali  ochránit, před zloději.
Zloději už ze starověku snižují hodnotu peněz jen, aby mohli udržet svojí vládu a moc. Stačilo jen přesvědčit lidi, že je to na dobrou věc, nebo že se bere těm bohatým.
Zloději často argumentují, že bohatí pak budou jen bohatnout, jen kvůli úrokům. Není to bohatnutí bez práce. Správné, bezpečné a udržitelné půjčování je práce, kterou ne všichni zvládnou. Uchování hodnoty neznamená, že penězům bude dlouhodobě růst hodnota. Více níže.
Můžeme pozorovat, že ne všichni lidé se nechají okrást, tak nepoužívají měnu  ,ale místo toho nemovitosti, akcie a bitcoin. Bohužel to vyvolává problém s nedostatkem bytů, za což mohou zloději a ne ti slabí co se jen brání a používají byty jako uchovatele hodnoty.
 
3) Řízení a rozdělení omezených zdrojů mezi lidi, podle efektivnosti a užitečnosti pro všech lidi.
Čím více těžší (složitější) práce je potřeba na vytvoření věci, nebo poskytnutí služby, tím jí prodáte dráž, protože se nenajde konkurence ochotná prodat s nižší cenou. (vzácnost)
Čím větší užitek věc nebo služba má pro ostatní lidí, tím budou ochotnější více zaplatit. (užitek)
Čím děláte těžší prácí pro ostatní, kterou ostatní nechtějí dělat (nebo jí neumí) a čím je to užitečnější pro ostatní tím větší zisk jste dobrovolně schopni dostat od ostatních lidí. (vzácnost + užitek >> jsou nejvíce odměňováni)
Platí to i opačně.
Pokud se bude ničit příroda a udržení přírody bude pro lidi důležité a bude jí nedostatek (bude vzácná) budou lidé motivováni kvůli vysokému zisku jí udržovat a chránit. Dokud budou lidé, co nedokážou přežít bez přírody, tak budou motivovaní jí udržovat funkční kvůli užitku.
Bude li něčeho málo (respirátorů, leků), budou tyto věci drahé, aby ti co je poskytují, měli prostředky na co největší rozšíření výroby a kupující byli motivovaní s nimi šetřit a hledat jiné lacinější řešení. Zisky přilákají chamtivé, aby je také začali vyrábět. (chamtivost po zisku se mění na dobrovolnou pomoc ostatním)
Ti co dokážou vyrobit stejně kvalitní výrobek laciněji, prodají více díky chamtivosti ostatních ušetřit peníze, než těm co to neumí, nebo nejsou ochotní.
Takže, lidi co jsou na tom špatně dělají i za málo, protože i to málo je pro ně hodně, a tak jejich levnější výrobky jsou kupovány, místo těch dražších. Lidé co jsou na tom lépe tedy musí najít jinou práci, kterou nezvládnou ti co jsou na tom špatně. (třeba nezvládnou to dovést do bohatší země, a díky tomu že to udělají mohou ti chudí více a zbohatnout rychleji)
(chamtiví odměňují ty nejefektivnější lidi, nebo ty nejvíce v nesnázích)  

Bohužel ani to si lidé neochránili, před zloději.
Nechali jsme se zloději přesvědčit, že o tomto poznání řeknou našim dětem. Těžko lidé uvidí, nebo si uvědomí co peníze a lidské vlastnosti dohromady dokážou. (trh)  
Zloději si už dnes jsou vědomi, že to lidé nevědí, a tak se nebojí globálně funkci peněž nahrazovat.
Vytvářením služeb za, které neplatí zákazník, ale všichni. Místa, které mají uměle danou hodnotu (veřejné prostory, skládky). Služby, které mají cenu určenou podle vašeho majetku a ne podle užitku a vzácnosti. Odpírání možnosti užitečné práce těm nejchudším na úkor pracujících.
Vytvořené problémy, opět placeny těmi kdo je nezpůsobili, jako placení věznic, nebo dotace.
Tak nějak lidé na to nadávají, tak nějak vidí, že to pořád dokola nefunguje, ale bez znalosti, je to řešení neviditelné.
4) Hodnocení důvěryhodnosti.  
Pokud ve společnosti není někdo, kdo má monopol na moc, neboli nevládne. Mají lidé pocit, že pak jako společnost nikam nesměřujeme a jen přežíváme. Peníze nám neurčují vládce, ale lídry a to ještě dobrovolné. Můžete mít sebevíce peněz přesto, ale vždy je možnost neprodat nepracovat pro někoho a to i kdyby nabídl sebevětší množství peněz. Vždy můžete pracovat nebo prodat morálnějšímu člověku za méně.  
Pokud by funkce peněz nebyla narušovaná zloději, měli bychom jistotu, že nejvíce peněz budou mít ti co přinesli nejvíce užitku a nejvzácnější zdroje. Že dělají méně špatných a více dobrých rozhodnutí. Že se dokážou omezit a nežít nad své poměry. Každý je odborník, který ví co lidé chtějí, ale až lidé skutečně ukážou svým chováním (utrácením) co chtějí a jestli on to poskytl, odměnu má automaticky.
 
Samotné množství peněz, které člověk má je jeho vizitka prospěšnosti pro lidi, ale na rozdíl od čínského systému ti méně prospěšní si mohou kupovat věci a cestovat a studovat. Kolik pomoci poskytli, tolik mohou pomoci čerpat, jediný omezením je, že to musí ostatní být ochotni dobrovolně udělat.
Zloději by v tom neobstáli, a tak jediné co uměj je využit síly na to, aby svoje špatné rozhodnutí nemuseli platit ze svého. Maskují to veřejnými dluhy a to následně maskují inflací, protože neschopnost je velká.
5) Bonus: Jaká je cena peněz aneb tržní úroky. 
Pokud lidé budou mít hodně peněz a nebudou je chtít utrácet, dejme tomu že je budou chtít jen půjčovat, aby žili z úroků. Jak si často jednoduše socialisté představují život v kapitalismu. Pokud lidé šetří a neutrácí, firmy mají velmi malé zisky, protože lidé radši šetří, než aby si koupili jejich výrobeky. Pak tedy platí, že produkty nejsou tak užitečný jako peníze (i když peníze se nedají na nic použít kromě utracení). Stane se to, že cena půjček bude vysoká, ale zisk malí (úrok třeba 0,5%), neboli vysoká nabídka peněz malá poptávka po nich. Je to stav, kdy lidé půjčují na cokoliv co ani nemusí vydělávat (produkty co lidi nepotřebují a nechtějí). Zlomí se to, když vám ani miliony nestačí, aby úroky z nich pokryli životní náklady. Neznamená to, že chůdy se mají špatně naopak tržby moc nejsou, tak ceny jdou dolu na úkor zisku akcionářů a věřitelů. Ty nejhorší investoři (ti socialisté co mysleli, že lehce zbohatnou bez znalostí trhu) budou nucení si najít lepší práci, tedy práci, kterou umějí lépe. Pokud tedy už nejsou investory, protože ta práce jím nejde, tak nejspíše využijí peníze na zlepšení životní situace a pro maximalizování zisku z nové práce. Utracené peníze zvýší zisky a opět ochodu firem si půjčovat na vylepšení a budování nových věcí. (Nabídka a poptávka po penězích se vyrovná) Zisky investorům a lidem co půjčují peníze se zase zvýší. Stejně jako jakékoli jiné práci budou jí moci dělat jen ti nejlepší, žádné žití bez práce se nekoná.
Pokud se najde málo schopných investoru pak bude peněz nedostatek a firmy si budou půjčovat za velký úroky a tyto velké zisky z investování budou lákat ostatní lidi, aby přestali žít z výplaty do výplaty a taky se uskromnili a naučili investovat. Firmy kvůli vysokým úrokům budou nuceni financovat jen ty nepotřebnější projekty.
Zloději úroky centrálně řídí a tak způsobují to, že firmy si lacino půjčují a tak nemusí přemýšlet, jestli je to fakt na tak dobrou věc. Aby se mohlo půjčovat i když není přebytek peněz musí se vytvářet nové a tím snižovat hodnota už existujících. Vytvořily se dvě skupiny lidí: 1) Jsou zodpovědní a chtějí se chránit před zloději, musí tedy investovat kde, ale jsou nuceni hodně riskovat za malý zisk. 2) Jsou lidé, kteří věří zlodějům, že se o ně postarají a užívají si života a využívají nízké úroky ke splnění svých snů.
Lide ze skupiny 2 a firmy se chovají, jako kdyby bylo spoustu našetřených peněz a tím pádem i většina lidí je bohatých co všechno mají. Ale jakmile přijde malý problém, jsou najedno všichni na ulici a bud nesvobodní nebo okrádající skupinu lidí 1.
Bohužel všechny body nám hodně narušují zloději a svět se propadá do stále větší depresí. Trh nemůže s tolika zloději fungovat a lidé tak nebohatnou tak jak by mohli. 
Peníze nejsou to nejdůležitější v životě, ale zda se, že ovlivňují všechno, co důležité je.