Anarchokapitalistický populismus.

Tento směr nám nabízí lepší efektivitu přerozdělování vzácných zdrojů a největší svobodu. Ale i tento směr má členy, kteří hlásí populistické řešení, které nevedou k cíli, ke kterému by se chtěli dostat.

Tento směr nám slibuje lepší efektivitu přerozdělování vzácných zdrojů a největší svobodu. Ale i tento směr má členy, kteří hlásí populistické řešení, které nevedou k cíli, ke kterému by se chtěli dostat.
Ekonom by neměl hodnotit, jestli tyto cíle jsou správné nebo ne, ale jestli řešení, které navrhují vede k cíli. (Anarchokapitalisté dále jen AK)
Kniha Lidské jednání od Ludvíka von Misese je jedna z knih nejvíce doporučovaných k pochopení Anarchokapitalismu, kterou bohužel příznivci často špatně pochopí a tvrdí zkratkovité populistické názory. Začneme tedy u vysvětlení vybraných myšlenek z knihy.
Strana 18 až 19.
Nikdo není v pozici, aby mohl určit, co udělá člověka šťastnějším.
Konečným cílem jednání je vždy uspokojení nějakých přání jednajícího člověka. Jelikož nikdo není v postavení, aby mohl nahradit hodnotové soudy jednajícího člověka svými vlastními soudy, je marné se o cílech a rozhodnutích ostatních lidí vyjadřovat. Nikdo nemá kvalifikaci k tomu, aby určil, co by někoho jiného učinilo šťastnějším, či naopak méně šťastným. Kritici nám buď říkají, co se domnívají, že by dělali na místě ostatních lidí, nebo s arogancí diktátorů lehkovážně ignorují vůli a tužby ostatních a prohlašují, jaké podmínky těchto jiných lidí by lépe vyhovovaly jim, kritikům samotným.
Platí, že chuť na jídlo a teplo je společná lidem a ostatním savcům a že člověk, kterému jídlo a přístřeší chybí, zpravidla soustřeďuje své úsilí na uspokojení těchto potřeb a o ostatní se příliš nestará.
Je fakt, že lidský rozum není neomylný a že člověk ve volbě a použití prostředků velmi často chybuje. Jednání nevhodné k dosažení sledovaného cíle nenaplní očekávání. Příčí se svému účelu, ale je racionální, to znamená, že je výsledkem rozumného, ačkoli chybného, uvažování a pokusu, jakkoli nefunkčního, dosáhnout konkrétního cíle. Lékaři, kteří před sto lety používali k léčení rakoviny jisté postupy, jež dnešní lékaři odmítají, byli z pohledu současné patologie špatně vzdělaní, a proto neefektivní. Nejednali však iracionálně, dělali maximum. Je pravděpodobné, že za sto let budou mít jiní lékaři k léčbě této nemoci jiné léky. Budou efektivnější než naši lékaři, nikoli však racionálnější.
Souladu s tvrzením v knize by mělo platit, že pokud jiný člověk ve stejné době má větší znalosti v daném oboru, zvládne provést činnost efektivněji se stejnou racionalitou. Svoboda tedy nezajišťuje největší efektivitu, ale racionalitu a jednání ke štěstí. Je potřeba tedy znát, co jednající chce dosáhnout, a pak vybrat nejzkušenějšího člověka v daném oblasti podle dosažených výsledků. A tak bude vždy dosaženo větší efektivity, s menším štěstí, ale se stejnou racionalitou.
Chudší lidé přirozeně tedy se méně zajímají o dlouhodobý zisk. Je tedy normální, že většina lidí se bude rozhodovat neefektivně vůči úzce zaměřeným lidem na danou problematiku, přesto budou konat racionálně k maximalizaci štěstí, ne efektivity, jak často tvrzeno.
Je tedy normální, když jednající si zvolí podporu státu, nebo práci pro stát, a to pak nevede k jeho cílům. To nedělá jeho jednání neracionálním, nebo taky jinak označováno za netržní a tím nelegální. Je to lidské jednání, které s ostatními jednáními tvoří trh.
Strana 287.
Trh je společenská instituce; Je to ta nejpřednější společenská instituce. Tržní jevy jsou společenskými jevy. Jsou výslednicí aktivního příspěvku každého jednotlivce. Od každého takového příspěvku se však liší. Pro jednotlivce se zdají být něčím daným, co on sám nemůže změnit. Ne vždy vidí, že i on je součástí – i když malou součástí – komplexu prvků, které určují každý okamžitý stav trhu. Protože si tuto skutečnost neuvědomuje, má pocit, že může tržní jevy svobodně kritizovat a u svých spoluobčanů odsuzovat způsoby jednání, které u sebe považuje za naprosto správné. Obviňuje trh z bezcitnosti a pohrdání lidmi a žádá společenskou kontrolu trhu, aby ho „zlidštil“. Na jedné straně požaduje opatření k ochraně spotřebitele proti výrobcům. Avšak na druhé straně dokonce ještě vášnivěji trvá na nutnosti ochrany sebe jako výrobce proti spotřebitelům. Výsledkem těchto protichůdných požadavků jsou moderní metody vládních intervencí, jejichž nejvýznačnějšími příklady byla socialistická politika císařského Německa a americký New Deal.
To znamená, že individuální jedinci kterým se nelíbí tržní výsledek, se tržně snaží změnit tržní pravidla pomocí nesmyslných státních pravidel. Státy jsou tedy tržním výsledkem. Jsou výslednicí aktivního příspěvku každého jednotlivce.
Lze pozorovat že lidé věřící AK obviňují trh z bezcitnosti a pohrdáním lidmi a žádají společenskou kontrolu nad trhem, aby byl více NAP. Chtějí stejně jako socialisté změnit trh protože trh nevidí a aktuální stav trhu jim přijde nelidský.
Co není vidět: Misses velmi dobře popisuje, že lidé maximalizují svoje štěstí a svými knihy ukazuje na neefektivitu lidského jednání, když lidé svobodně vybírají násilné řešení problému přes bezpečnostní firmu. Chybné označení že problém je stát zpomaluje trh k efektivnímu rozdělení zdrojů a tak strašně chtěné odstátnění. 

Vše nechme na zákazníkovi!
Ačkoli velmi dobře ukazují, jak v jednotlivých případech zákazník vždy je motivován efektivně spravovat a tvořit bohatší svět. Díky tomu, že zákazník vše platí na přímo, může efektivně rozhodnout, která služba je dobře poskytovaná a která ne. Problém těchto teorií je, že samostatně fungují dobře, ale jsou natolik zjednodušené a zaměřující se na jeden sektor problému, že realita je pak ve výsledku značně odlišná.
Každý zákazník je člověk s omezenými vzácnými zdroji, a tak je každý zákazník skoro stejně neefektivní jako centrální vládce. Kvůli omezenému času a zdrojům každý zákazník rozumí jen pár oblastem a u většiny je nekompetentní. Je tedy správně motivován, protože utrácí své peníze, ale nemá dostatek času a znalostí všude správně rozhodnout. Musí tedy využít dělbu práce, kterou mu volný trh nabízí. Bohužel, svět je už natolik složitý a plný složitých technologií, že zákazník v praxi sám dobrovolně velkou část rozhodování přenechá třetí straně, podnikatelům i státu. A nejen předá, ale většinou nemá dostatek času a znalostí ani kompetentně posoudit, jestli byla kvalita a cena přiměřená u složitějších služeb a výrobků. Je tedy odsouzen důvěřovat podnikatelům, kteří kontrolují podnikatele. Konkurence kvalitu nemusí zajistit, když je známo, že většina zákazníků tomu nerozumí.
Menšina, která tomu rozumí, se pak stejně musí přizpůsobit, pokud nedokáže jednoduše přesvědčit většinu a chtějí sami svou poptávku uspokojit. Protože sám trh jedná efektivně a nebude řídit výrobu a poskytování službu podle menšiny. Protože trh přirozeně přesune kapitál k většímu zhodnocení a ne k menšímu a náročnějšímu zisku kvůli vysokým nárokům vzdělaného zákazníka.
AK tedy musí počítat, že i trh je značně neefektivní a že trh dokonce také vytvořil státy a udržuje je, protože zákazník nevidí jeho neefektivitu a poptává stát. 
Efektivita zákazníků se přirozeně zvedá s tím, jak bohatnou, protože tím mají více času, ale jen pokud tedy člověk už využil dostatek volného času a kapitálu na uspokojení svých cílů a snů. Sny a cíle se s bohatstvím zvětšují, a tak svobodný zákazník, pokud nemá za cíl zlepšit efektivitu fungování trhu, tak si vždy najde jinou kratochvíli, která mu přinese krátkodobý zisk či pocit svobody.
Volný trh ve výsledku ke svobodě směřuje velmi pomalu a nejistě. Spíše volný trh směřuje ke štěstí lidí, ale to neni ten slibovaný blahobyt a největší technologický růst. 
Nutno zmínit, že jakmile trh se dostane do bodu, kdy dokáže ve velkém svobodně vzdělávat své děti tak, aby je nepřestalo bavit dobrovolně se učit, dětství by prožili ve svobodném a rovnocenném vztahu s rodiči. Bude efektivita trhu násobně větší. Dokonce větší než tehdy, když trh jen zbohatne a zákazníci získají více času. Protože láska k učení je přirozeně spojená s touhou chápat důsledky lidského jednání a vede k hledání efektivních řešení. 
Vlastnické právo a jsou daně krádež?
Daně jsou vybírány násilně a tak AK automaticky usoudí, že je to krádež. Je to logické, ne? Co, ale vlastnické právo?  Nepoznal jsem AK, který by nepotvrdil, že obrana vlastního majetku za pomocí fyzického násilí je správná (obrana majetku). To je, ale také násilně branný vzácný zdroj z pohledu zloděje, který si myslí, že má nárok na majetek. Kdo určuje ve svobodném světě Anarchokapitalismu, co je správné a co ne? Tržní soudci, svobodně vybraný a svobodně placení lidmi. Jak by si dnešní lidé (trh) vybrali soudce. Odpověď sami AK znají, sami říkají, že svoboda nejde nařídit silou, že násilná revoluce není řešení, protože by si lidé znova vytvořili další stát. Že lidé musí sami chtít svobodu. Takže dnes i podle nich lidé (trh) chtějí státní soudce, kteří určí co je správné. Takže dnes lidé (trh) schvalují násilnou obranu vlastního majetku, tak i násilné placení za státní monopolní služby. Obě věci jsou tedy tržně legální a nejde tedy o krádež, jen o legální násilí.
Populistický AK mají, ale radši jednodušší a chytlavější propagandu, daně jsou krádež.  AK co chtějí opravdu docílit svobody, se nebudou utápět v emocích (nenávisti k monopolní firmě). Budou dbát na to, aby se správně uznávala tržní rozhodnutí, co porušují a co neporušují vlastnická práva. Protože si uvědomují riziko toho, kdy by se centrálně jedním AK určovalo, co je a není porušení vlastnického práva. Vidí, že slepé řízení se pravidly NAP je taky pokřivování trhu. Vlastnické právo musí být vždy určováno trhem podle toho kdo platí. 

Laissez-faire (Nech to být)Máme-li to nechat na trhu protože je nejefektivnější. Tak to znamená že je to na nás, protože my jsem trh. Když my nebudeme jednat, část trhu nebude jednat. Když my to budeme řešit neefektivně přes stát, část trh to řeší přes stát. Někteří AK chybně neuznávají některé lidi že také patří do trhu když dělají pro stát. Stejně jako komunisté neuznávají nefyzickou práci jako práci. 

Volební lístky jsou vzácné peníze, který uznává trh jako platidlo bezpečnostním firmám. Populismus je stejně efektivní jako reklama. Ovlivní jen ty, co nejsou rozhodnutý a nerozumí problematice zboží. Politické strany si konkurují a mohou zkrachovat. Malé a tím i slabé strany nemohou efektivně bránit vlastnická práva svých zákazníků, a tak i oni uznávají to, co nabízejí velké firmy. Velké firmy (politické strany) neválčí v ulicích, kde je to nákladné, ale řeší spory diplomaticky přes společnou firmu zvanou stát, kterou si rozdělí podle toho, jak určili zákazníci.  Je to tedy velmi tržní, i když to vytváří oblasti monopolní. Které opět chtějí zákazníci v dnešní době.
Rozdělení majetku ale i činnost státu je na základu přání zákazníků. Žádný AK netvrdí, že trh je dokonalý, a tak ani poslanci neplní vše dokonale, jak zákazníci chtějí. Ale v situaci, kdy zákazníci chtějí i pozitivní práva, tak nelze plnit přání zákazníků efektivně a nelze nepoužívat násilí proti vlastnickému právu lidí. Trh nedokáže danou situaci vyřešit lépe než státním násilím. Je to tedy celé legitimně tvořený trhem.
Popírání AK, že stát je vlastník atd, je jen neschopnost AK přiznat, že trh neřeší vše dokonale a že nevede k čistému NAPu a že teorie nepočítají s dnešními zákazníky!
Jak se píše v knize Lidské jednání: Zákazníka nezajímá nic než jeho vlastní zájem. A pokud se domnívá že pozitivní právo je důležité nebo přínosné bude za něj ochoten platit a žádat o jeho poskytování. A kde je poptávka tam trh vytvoří nabídku.
 

Co je vidět a co není ztracená kapitola o dělbě práce. 
Dělba práce, neboli stav kdy lidé aby se mohli zaměřit na vybraný sektor, nebo činnost ponechávají jiné činnosti na cizích lidech. Tím se dosahuje lepší kvality, nižší nákladů a profesionalizace neboli zlepšování na vysoké úrovně. Lidé tak mohou dělat to v čem jsou dobří a v čem nejsou ponechat ostatním. Lidé tak získávají něco co by sami nezvládli kvůli omezenému času. 
Jak to ale už bývá, vše má své nevýhody a cenu. Dělba práce přináší velký zisk oběma stranám jak specializujícímu se dělníkovy tak zákazníkovy. Oběma lidem to, ale i bere přirozený nadhled, jak svět funguje. Co které řemeslo obnáší a o to je lehčí tyto lidi v cizím sektoru a zaměření podvést, přesvědčit o nějaký polopravdě. Dělba práce tak nutně vždy bude snižovat i efektivitu rozhodování. Trhu tedy dokáže vytvořit složitější výrobky, ale na úkor toho že zákazník neví co je dobrý protože o tom ví málo. Zákazník tedy bud má zvýšený náklady na placení třetí strany, která kontroluje jak zákazníka tak nabízejícího (dělník, vědec, obchodník, politik). Nebo si zákazník svojí neznalost ani neuvědomuje a tak výběr i kontrolu podnikatele na sobě a je zcela ovládán populismem který je zláká na nejnižší cenu, jednoduché řešení. Pokud centrální plánování je tápání ve tmě kvůli neexistující zpětný vazbě zákazníků. Tak dělba práce způsobuje populistické rozhodování zákazníků co chybně přisuzují demokracii.   
Lidské jednání všech lidí tvoří trh a díky tomu, že lidská rozhodnutí jsou ovlivňována emocemi, nejsou rozhodnutí vždy slepě ta nejefektivnější, ale pouze pro uspokojení pocitu štěstí nebo zaslepený stekem a strachem, což dělá trh neefektivním. Je tedy dobré, když lidé fungují v centralizovaných skupinách, kde mají společné cíle, ale neefektivní emoční rozhodnutí mohou být rozdílná, a tak se vyruší neshodou (jako ve firmách nebo pod trenérem).
Anonymita.
Bohužel velmi populární je mezi AK, že bez myšlenkovitě schvalují každé snížení daní, privatizaci a také anonymitu. Jen protože vidí, že nenáviděný stát bude ještě více neefektivní. Stejně jako socialisté zaslepení emocemi, když navrhují zvýšení minimální mzdy, aby pomohli chudým.
A) I kdyby šla anonymita efektivně a reálně využívat, způsobila by, že lidé by se ukryli před státem a ti, co by nemohli by nechali na pospas státu. Protože ti, co jsou anonymní mají minimální motivaci zlepšit veřejná pravidla. Takže na trhu zůstanou jen ti „zlí“ a ti, co nemají prostředky se stát anonymní.
Je to velmi efektivní způsob, jak minimalizovat sílu lidí, kteří věří ve svobodu a dodržování vlastnických práv. Už dnes by tato skupina byla silným politickým názorem měnící stát k větší svobodě a tím i bohatší společnosti. Kvůli ekonomické negramotnosti AK se tak neděje, bohužel na takové úrovni ještě nejsou, aby viděli dlouhodobý důsledky anonymity.
B) Snaží se vyvinout technologie a způsoby, jak obejít společenská pravidla a nedochází jím, že tím pomáhají v obcházení i svobodných tržních pravidel.
Pokud budeme někdy mít tak velkou svobodu jakou chtějí AK, na co bude anonymita? Jen na to, aby lidé mohli obejít pravidla majitelů. To, co vyvinou dnes proti státu, nezmizí a bude použito proti svobodě v budoucnu.
Anonymní transakce, nebo peníze, na co budou ve svobodném světě? Na to, aby zloději mohli získat odměnu za své ukradené peníze. Aby dlužníci nesplatili dluh a aby mohl vzniknout stát, kterému nepůjde dokázat krádež.
C) Nelze využít výhod trhu, bez porušení anonymity jedné protistrany. Anonymita je tedy netržní a brání získávání informací lidem a tím i snižuje efektivitu trhu.
D) Vlastnictví krypto měn můžete buď chránit trezorem, co je neefektivní nebo pomocí vlastnického pravá. Trezor jen zvyšuje překážku, kterou zloděj musí překonat. Což je efektivní jen do doby, než to překoná obranu majitele. Spoléhat na ochranu před krádeží jen pomocí trezoru je stejný, jako spoléhat na to, že vás ochrání vaše vlastní síla. Neboli vůbec nevyužívat sílu trhu a spoléhat se na násilí jako socialisté.  Je to tedy spolehlivé jen pokud jste ten nejsilnější, což nemohou být všichni.
Je tedy lepší použít k ochraně vlastnické právo a nespoléhat se na to, že to zloděj nedokáže ukradnout, ale že nebude chtít z důvodu toho, že se nedokáže schovat před trhem (lidmi) a nebude moci žít mezi svobodnou společností.
Jakmile tedy budeme vynakládat vzácné zdroje ne jen na svojí bezpečnost, ale na bezpečnost pro všechny. Zajistíme si větší bezpečnost, a také menší náklady na udržení bezpečnosti. Ano můžeme vynakládat na oboje, ale jen vlastní bezpečnost snižuje motivaci bojovat za svobodu světa jako celek.
Volič není schopen efektivně zvolit poslance, a tak je zbytečný volit nebo nejde se provolit ke svobodě.
Volič ani zákazník nemá možnost na volném trhu si přesně určovat jak daná služba nebo výrobek bude poskytnut. Vybírá si z nabízených možností. Jsou sektory, kde si může zákazník nechat vyrobit nebo poskytnout službu přesně na míru. Taky jsou sektory, kde to nejde skoro vůbec. Sektor bezpečnost a právo patří mezi ty, kde to volný trh neumí.
 Je to stejný jako, když socialista chce, aby všichni měli stejnou životní úroveň. Popírá to fyzikální zákony světa, ve kterém žijeme. Jeto stejné jako chtít, aby si každý zvolil bezpečnost a právo na míru.
Není ani pravdou, že volič musí vynakládat velmi velké náklady na to, aby se rozhodl koho zvolit. Volič nemusí studovat vše do detailu. Politici a politické strany jim ukazují, jakým stylem by řešili aktuální situaci na aktuální problémy. Volič tedy velmi rychle zjistí, co považují za ideální řešení různých problému. Nejde o to vědět, jak politik rozhodne v budoucnu, to neví nikdo, dokud se v té situaci neocitne. Opět tedy populistický AK chce něco tak nemožného, jako socialista.
Při volbách je nejefektivnější odhalit hodnoty a ty, co se nejvíce shodují s jeho, podpořit.
Zákazník velmi špatně pozná, kdy doktor provedl svojí práci špatně a kdy to s danou technologií nešlo. Podobně špatně, jako ekonomicky negramotný zákazník nepozná, která bezpečností služba efektivně zajišťuje bezpečnost a právo. Proto trhu bude ještě dlouho trvat, než zjistí, že udržovat legální pozitivní práva je neefektivní, co podmiňuje také existenci i státu. Ve zdravotnictví se AK nebojí, nechat to na zákazníkovi, ale když zákazník volí, najednou to podle něho zákazník nezvládne.  Jen protože se neplatí stejnými penězi, jako za který si koupil rohlík. Což je neiracionální. 
Nemá to smysl, protože politici nedrží sliby. Opět populismus. Rozhodnutí státu (vlády) je už výsledek konkurenčního boje mezi stranami (bezpečnostními firmami). Nemá tedy se selháním slibu politika nic společného. Tak očividný tržní jev dokáže popřít mnoho populistických AK.
AK který neuznává, co dnešní trh bere za legální a nelegální se jen snaží svoje osobní individuální hodnoty spravedlnosti označit za více hodnotné než hodnoty ostatních lidí a dělá ze sebe centrálního plánovače, proti kterému bojuje. 
AK by se měl zaměřit na změnu hodnot zákazníků a ne na boj se státem. 
Díky že se zajímáte o ekonomické důsledky lidského jednání a snad i AK budou efektivnější ve své snaze udělat svět svobodnější pro všechny.
Zdroje:
kniha Etika svobody
kniha Lidské jednání. 
kniha Bohatství národů
kniha Ekonomie v jedné lekci. 
kniha Co je vidět a co ne ni vidět a jiné záhady ekonomie
kniha Byrokracie
kniha Soukromé peníze
kniha Jak jsme postavili Chilany na vlastní nohy
kniha Anarchokapitalismus (urza) 
Svobodný přístav
stoky Svobodného přístavu