Můžou být peníze generující zisk, dobré?

Řeší konečně historický problém peněz? Co způsobuje zisk z držení? Jaké motivace vytvoří  v krizi?...

Z teorie a praxe víme, že peníze, které generují ztrátu, nejsou dobré peníze, jako například státní peníze v době 21. století. Měli jsme peníze, které držely hodnotu jako "zlato" a bitcoin. Kde peníze jsou jen úschovnou dobrých skutků udělané pro jiného člověka. Kde zisk z používání jde třetí osobě, jako jsou banky a těžaři. Bez ohledu na centralizaci či decentralizaci. Motivace lidí dovedla tyto peníze k znehodnocení. Protože poskytovatelé byli motivováni ziskem, což přirozeně vede k takové inflaci, která je ještě snesitelná nebo nepozorovaná zákazníky. Ti lidé, kteří nejlépe maximalizují zisk, vytlačí méně ziskové a poskytování peněz se stane centralizované. Poskytovatelé peněz (těžaři), kteří přirozeně maximalizují zisk, začnou využívat svou tržní sílu ke změně práva jako vlivní a početní zákazníci. A tak peníze, které jen uchovávají hodnotu, historicky selhávají v důsledku lidského jednání. Protože zlato i bitcoin měli oddělené zákazníky od poskytovatelů. Neboli zákazník nebyl zároveň i poskytovatelem, který peníze spravuje.

Jak si tedy povedou peníze, u kterých jsou lidé zákazníci i poskytovateli?
Přirozené znehodnocení od poskytovatelů nemůže přijít, protože jsou i zákazníky, nejvíce by tedy poškozovali sami sebe. Historický problém peněz se tedy konečně vyřešil, ale nezpůsobuje to jiné problémy?

Důsledky:
1) Zisk z těžby bude ve společnosti posouvat hranici reálného 0% úroku. Pokud zisk z těžby vynese 2%, musí jakákoli rizikovější spekulace (lidské jednání) vygenerovat větší zisk. Jinak ho člověk nepodstoupí, protože přirozeně maximalizuje zisk. Bude se tedy méně investovat, protože spekulace s malým ziskem se nevyplatí podstupovat, protože nezaplatí práci investora. Toto nemusí být negativní dopad, protože to snižuje zároveň i procento neúspěšných investic, kde investor podstupoval nejistý malý zisk za svoji práci.

2) Když zisk 2 % bude motivovat jako zisk 0 %, pak jakákoli málo zisková placená práce nebude výhodné platit. Tedy práce, kterou převážně dělali chudí lidé. Nakonec budou dělat samotní majitelé, protože se jim nevyplatí za ní platit někoho jiného, nebo pravděpodobněji se stane součástí ziskovější práce. To snižuje možnost najít práci těm nejméně šikovným a zhoršuje efektivitu práce.

3) Zisk z ušetřených peněz bude všudy přítomnou motivací nežít z výplaty do výplaty. A už vůbec si nepořizovat něco, co si ještě nezasloužím (na dluh). Společnost, kde dlouhodobě fungují tyto peníze, vůbec nerozvíjí dilema, kdy zadlužení lidé jsou motivováni škodit a tvořit práva, která schvalují plýtvání, kradení, přerozdělování, tvoření inflace nebo vytváření decentralizovaných monopolních firem. Půjčují si tedy jen ti, kteří už dokázali uspět nebo šetřit, tedy praví vlastenci, kterým společnost dluží oplatit hodně hodnotných skutků. Půjčovat se bude jen těm, kteří mají větší majetek, než si půjčují, jako to funguje v DeFi.
O pár procent větší splátky nezpůsobí více lidí v dluhových pastích. Do těch se dostanou jen lidé, kteří nedokážou vůbec ovládat své uspokojení potřeb.
Také všudy přítomná motivace šetřit je nejefektivnější motivace lidí se chovat ekologicky. 
Důsledky v krizi: Co se bude dít v krizi?

A) Krize způsobí šetření a málo používání peněz. Pak klesne zisk z držení peněz na hranici kolem 0% a vyplatí se podnikat a spekulovat na lidské aktivity, které nesou i malý zisk kolem 2%. Což podpoří lidi zase tvořit nové hodnoty. Na druhou stranu šetření a držení peněz udělá peníze nedostatkovými a tak jejich cena poroste, což nutně vytvoří zlevňování zboží, které je vůči penězům oceňováno. Růst hodnoty vyruší dopad menších zisků a výsledný dopad je, že věci a služby jsou lacinější. Takže pokud na vyřešení krize bude potřeba nějaká věc nebo lidská práce, bude dostupnější a lehčeji se daný problém vyřeší.

B) Krize způsobí utrácení a velké používání peněz. Pak stoupnou zisky z držení peněz nad normální hodnotu (dejme, že více než 4%). To bude případně motivovat lidi držet peníze a šetřit. Jde-li tedy o krizi vyvolanou třeba strachem z neznámého, pak peníze motivují nedělat ukvapené a rychlé závěry. Bohužel tato motivace se projeví až při rozdělení zisků, což bude trvat jednu epochu (5 dní). Pokud se jedná o krizi, kde lidé jen urychleně potřebují kupovat a prodávat, pak cena peněz nijak neklesá a zisk z držení je dělá atraktivnější. Cena zboží a služeb plošně neklesá ani neroste. Ceny zboží a služeb se budou vyvíjet tržně, což je přesně to, co je potřeba. Pokud se jedná o krizi, kde lidé se urychleně zbavují peněz a chtějí jen majetek, pak je přebytek peněz a jejich cena bude klesat, co nutně vytvoří zdražení zboží, které je vůči penězům oceňováno. Zdražení opět lidi bude motivovat si rozmyslet, jestli opravdu je potřeba mít tolik majetku.

Při zvýšení zisku z držení peněz se přestane vyplácet dělat spekulativní lidské jednání, kde užitek nevytváří větší zisk. Bude se tedy vynakládat lidský čas jen na ty nejdůležitější věci, což v krizi zahrnuje činnosti, které řeší krizi a zajišťují základní životní potřeby.

Závěr:
Skutečně odolné peníze vůči lidské touze je znehodnotit na úkor ostatních lidí jsou tedy ty peníze nesoucí zisk. Také díky zisku se předchází dělání práce, kde je malý zisk, což často bývá i rizikový zisk, a tak se společnost lidí dokáže stabilněji budovat své bohatství. Na tento systém doplácejí lidé, kteří nedokážou tvořit pro společnost větší užitek, než si berou ze společnosti, a ztěžuje se hledání práce.

Děkuji, že se zajímáte o důsledky lidského jednání.
 Laissez-faire (Nech to být) Máme-li to nechat na trhu, protože je to nejefektivnější, tak to znamená, že je to na nás, protože my jsme trh. Když my nebudeme jednat, část trhu nebude jednat. Když to budeme řešit neefektivně přes stát, část trhu to řeší přes stát.
Národ = Trh. Slova volíme podle ideologie, význam je stejný.